Studium a sport? Proč ne!

Marku, vyhrál jste dvě bronzové medaile v běhu na 5000 a 1500 m v mistrovství České republiky do 23 let, gratulujeme! Musí za tím být spousta tvrdé práce. Povíte nám, jaké byly Vaše sportovní začátky a jak jste se vypracoval až na tuto skvělou úroveň?

Děkuji. Jak říkáte, stojí za tím mnoho tvrdé práce a taktéž podpora od mé rodiny, které především děkuji za možnost věnovat se sportu, který mě naplňuje. Moje sportovní začátky sahají do školky, kdy jsem si poprvé oťukal fotbal, který mi nezůstal na dlouho. Ve třetí třídě jsem začal dělat běžecké lyžování v místním klubu Ski-Mosty. Lásku k běžkám jsem si neosvojil, nýbrž jsem přišel na to, co mi opravdu jde. A to je běh. V letní přípravě jsme hodně běhali a na podzim se absolvoval běžecký pohár pro běžkaře, kde běh byl mojí silnou stránkou. Na konci sedmé třídy jsem se rozhodl, že skončím v rámci běžeckého lyžování a přesunu se k atletice, protože jsem se chtěl věnovat běhu naplno. V 1. Běžeckém Jablunkově ve mně, pan trenér Kamil Lubojacki, viděl typového běžce na tisíc pět set metrů, alespoň tak mi to tehdy řekl. Postupem času a naběhaných kilometrů jsem zjistil, že mi víc sedí delší závody. Stal se ze mě tedy pětkař, naštěstí jen na atletickém ovále, a ne ve škole.  Během střední školy se můj atletický progres nevyvíjel nějakou závratnou rychlostí, což bylo zapříčiněno nedostatečným spánkem z důvodu brzkého vstávání. Navzdory této překážce jsem dokázal v roce 2021 získat svojí první republikovou medaili v juniorské kategorii na 10 000 metrech na dráze. Tento úspěch byl odrazovým můstkem k pokračování v kariéře sportovce a zároveň mi tehdy svitla naděje, že bych mohl ještě něco v tom sportu dokázat. V následujícím roce jsem se stal studentem VŠB-TUO a u toho jsem změnil tréninkovou skupinu a přešel jsem k osvědčené ostravské škole běhu a velezkušenému trenérovi, panu Vladimíru Černému, který mě vede dodnes. Na vysoké škole mám díky ubytování v Ostravě všechno na jednom místě, což mi usnadňuje regeneraci a celkový harmonogram dne. Během vysokoškolského studia jsem dokázal získat dvě medaile z akademického mistrovství ČR, shodou okolností taky dva bronzy, a to v roce 2023 v Olomouci na 5000 metrů na dráze a na jaře tohoto roku na 10 kilometrů v Praze na silnici.

Prozraďte nám, jaká byla atmosféra na mistrovství ČR?

Každá atmosféra na jednotlivých mistrostvích je svým způsobem jedinečná, tady tomu nebylo jinak. Na tuto akci jsem šel s pocitem, že ve startovní listině figuruji na pětce jako druhý favorit a na 1 500 m prvně jako šestý, ale čím víc se blížila akce, tak tím víc se odhlásilo lidí. Nakonec jsem před startem věděl, že jsem jako třetí favorit, což ve mně vzbudilo tlak na výkon a cítil jsem, že chci tady dokázat nějaký pořádný úspěch.

Jak vypadala Vaše sportovní příprava během roku?

Letošní rok nezačínal úplně podle představ, protože jsem měl problémy s kolenem, které jsem si zapříčinil sám, když jsem si šel zahrát hokej s kamarády. Naplno trénovat jsem začal až v polovině ledna. Zároveň to byla chvíle, kdy jsem dokončil třetí semestr, takže jsem se mohl začít plně soustředit na běh. V lednu a únoru probíhala atletická halová sezóna, kde se mi moc nedařilo. V závodech to nebylo to pravé ořechové a spíš jsem jen zaostával za osobními rekordy, i přesto se mi podařilo získat alespoň titul mistra Moravy a Slezska na 3 000 metrů, což byla taková náplast na ne úplně povedenou halovou přípravu. Snažil jsem si z toho nedělat vrásky, protože jsem věděl, že příprava nebyla ideální. Pokračoval jsem v tréninku a ten přinesl své ovoce v podobě bronzové medaile z akademického MČR na 10 kilometrů. Tento úspěch mě utvrdil v tom, že když se chce a dává se tomu sportu potřebný čas, tak to jde a přináší to výsledky. V tom mi začal čtvrtý semestr, kde jsem dokázal efektivně trénovat i věnovat čas studiu. Den po úspěšném zvládnutí poslední zkoušky jsem si zaběhl národní program na Zlaté tretře, kde jsem si výrazně vylepšil osobní rekord na 1 500 metrů. V tom mi svitla naděje, že bych se nemusel upínat čistě na delší tratě, ale zkusit se připravovat i na mílařské distance. Během léta šla příprava skvěle, měl jsem mnoho času na trénink i regeneraci. Dokonce se mi podařilo kvalifikovat na svoji první mezinárodní akci, kde jsem poprvé navlékl reprezentační dres naší vlasti.

Účastníte se během roku i jiných závodů? Pokud ano, kterých a jak se Vám v nich daří?

Jak již jsem zmiňoval, tak jsem během roku běhal v atletické hale, kde se nedařilo úplně podle představ, pak jsem se přesunul na silniční běhy. Na konci dubna začala atletická sezóna na mistrovství ČR na 10 000 metrů na dráze, kde jsem obsadil 12. místo, se kterým jsem nebyl spokojený. Následně začal probíhat seriál závodů v rámci první ligy za můj oddíl TJ TŽ Třinec, kde se mi podařilo sbírat body za umístění v závodech a stal jsem se tak nejlepším bodovačem družstva. Poté proběhla již zmiňovaná Zlatá tretra, která dopadla úspěšně. Na konci června jsem se zúčastnil mítinku v Praze, kde jsem si utvořil osobní rekord na 5 000 metrů.  O týden později jsem se vydal do Zlína na MČR mužů a žen, kde jsem nebyl spokojený s výsledky, když jsem skončil na 5 000 metrů na 9. místě a na 1 500 metrů na místě osmém. V polovině července proběhlo mezistátní utkání v Krakově, kde jsem v konkurenci atletů z Polska, Maďarska a Ukrajiny obsadil na trati 5 000 metrů čtvrtou příčku z šesti, což beru jako úspěch, protože jsem měl ze startovního pole nejhorší osobní rekord. O měsíc později přišlo již zmiňované vydařené MČR do dvaadvaceti let v Jablonci nad Nisou.

Skloubit sport na vrcholové úrovni a studium musí být někdy náročné. Jak to zvládáte?

Je to velmi náročné. Člověk si musí zorganizovat každý den tak, aby stihl vše, co potřebuje. Naštěstí dokážu to nějak skloubit, zároveň mi sport pomáhá po psychickém vytížení ze školy si takzvaně vyvětrat hlavu a škola mi dovolí si odpočinout od náročného tréninku sezením v přednáškovně.

Máte během roku nějaký speciální jídelníček, nebo si rád zajdete na oběd do menzy a někdy i na pivo s kamarády?

Snažím se jídlo nějak řešit, abych jedl zdravě, ale ne vždy se mi to daří. Obědy v menze jsou často nedílnou součástí mého jídelníčku. Na pivo s kamarády nechodím, protože nepiji alkohol.

Měl jste někdy chuť s během přestat, nebo změnit sportovní disciplínu?

Měl, kariéra vrcholové sportovce je náročná, když to musí kloubit se školou i bez ní. Někdy přijde pocit vyhoření a je to těžké to překlenout. Mně se to naštěstí vždy dokázalo podařit překonat. Je to asi i tím, že motivace je jedna věc, ale ta nevydrží věčně a důležitá je proto disciplína, díky které člověk dokáže pokračovat dál v cestě za svými sny.

Stíháte krom běhu ještě nějaký další koníček, nebo Vám tento sport zabírá většinu volného času?

Zkoušel jsem si něco přihodit na svá bedra, ale nemělo to kýžený efekt. V maturitním ročníku jsme si s kamarády řekli, že budeme podnikat. Na vysoké škole jsme tomu dali nějaký směr, a dokonce jsme založili oficiální společnost, která se zaměřuje na vývoj videoher. Já jsem tam pracoval na postu administrátora a zároveň správce sociálních sítí, ale v kombinaci s vysokoškolským studiem a vrcholovým sportem jsem narazil na své limity. Všechno jsem dělal tak na půl plynu a uvědomil jsem si, že když chci být v něčem úspěšný, tak musím tomu obětovat co nejvíce času.

Když máte náročný den po sportovní nebo studijní stránce, co Vás zaručeně energeticky i mentálně „dobije“?

Spánek. Ale abych to doplnil, jak již jsem zmiňoval, pomáhá mi kombinace studia a sportu. Po těžkém dnu ve škole jsem sice mentálně zničený, ale fyzicky nabitý, takže jdu přenést váhy na druhou stranu tím, že si jdu zaběhat, což mě mentálně zase nabije a fyzicky vybije. A pak přijde zasloužený odpočinek ve formě spánku.

Jaké jsou Vaše sportovní a studijní plány do budoucna?

V hlavě mám dva scénáře, jak by se moje kariéra mohla ubírat. Uvidíme, který z nich nastane. Jeden, ten, který bych si přál víc, je se dostat na sportovní stipendium na nějakou univerzitu do USA, kde bych mohl běhat univerzitní ligu a zároveň si žít trošku sen takového poloprofesionálního sportovce. Druhý scénář jsou taková zadní vrátka, a to pokračování ve studiu na VŠB-TUO v navazujícím magisterském programu.

Děkujeme za rozhovor a přejeme spoustu sportovních i studijních úspěchů.